O mě

Jana Novotná

Jana Novotná, dříve Špráchalová

Jana Novotná se narodila v podhůří západních Krkonoš. Podstatnou část života prožila ve Vysokém nad Jizerou, kterému se už téměř jedno století přezdívá „Město nejkrásnější zimy.“ Vysoké nad Jizerou je malým horským městem, které už od počátku přitahovalo umělce a různou společenskou inteligenci. Miloval to tu básník Viktor Dyk, malíř Jaroslav Skrbek, první ministerský předseda Karel Kramář si tu dokonce vystavěl romantické letní sídlo, organizovaly se zde významné protihabsburské odboje k národnímu probuzení a kulturu nepřetržitě podporuje nejstarší divadelní ochotnický spolek v Čechách.

Z tohoto prostředí vzešla také Jana Novotná, kterou mnozí znají ještě jako Špráchalovou. Stejně jako ostatní umělci a další výrazné osobnosti, i ona byla ovlivněna dominantní krásou zdejších mystických hor. Hory však nejsou jenom o krásných výhledech do dálky a tak každému, kdo zde žil a tvořil, vtiskly svou drsnost do odlišujícího se individuálního pojetí tvorby.

Jana to tam miluje a ráda se vrací, takže z její tvorby čiší radost a pozitivní energie, která vyzařuje i z její malby. Horský život býval vždy nesnadný a tvrdý a horalé svérázní. U Jany spatřujeme, že se životnímu zahořknutí vyhýbá jako horská bystřina. Vodě kámen neublíží a tak mezi tvrdou skálou hledá svojí cestu a kámen uhlazuje. Navzdory strmosti skalních svahů je laskavá a její všudypřítomný úsměv je jak odraz slunce na mozaikovité hladině horského potůčku. Její jemnost proplouvá i do její tvorby, kde z nepopsaného plátna barvami vymývá pohádkově malebné obrazy, podobně jako jizerskohorský ručej vyplavuje safíry.

Její umělecky profesní začátky však směřují do zcela odlišných – Lužických hor, kde se na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru učila malbě na sklo. Vzdělání zakončila jako diplomovaný specialista studiem oboru „uměleckého zpracování skla“ na Vyšší odborné škole sklářské tamtéž.

Kromě barev a skla jí umělecky také přitahuje další přírodní živel – zem, hlína a tak podobně jako v kabalistických legendách povstal z hlíny Golem, tak i Jana nechává občas své představy zhmotňovat touto formou vyjádření. Dokonce absolvovala keramický kurz v Karlíně a pořídila si lastní pec.

Mimo ohně ve sklářských a keramických pecích se noří i do klidných vodních hlubin. Tam také poznala svého manžela a od té doby se v potápěčské výstroji společně odrazili od mnohého dna nejen zatopených lomů, řek a přehrad v Čechách, ale i v Německu, Polsku nebo v Rudém moři v Egyptě.

Jana s manželem a se svými dvěma dětmi již deset let žije a tvoří v Čelákovicích. Fotografuje, modeluje, maluje různou technikou a její obrazy naplňují převážně soukromé sbírky. Veřejně ale malovala i velkoformátově horské motivy na zdech v několika horských hotelech a penzionech. Ilustrovala sborník k 650. výročí města Vysokého nad Jizerou a stejně tak jsou vidět i některá čísla čelákovického zpravodaje plně pod její ilustrační taktovkou.

 

Přemysl Špráchal